Význam fyzioterapie u pacientů ve vigilním komatu
Oproti minulosti se v dnešní době s pojmem vigilní koma setkáváme stále častěji a pacientů s touto diagnózou každoročně přibývá. Nárůst pacientů ve vigilním komatu je dán rozvojem urgentní medicíny, která je dnes ve vyspělých zemích na velmi vysoké úrovni. Medicína je nyní schopna zachránit pacienty po velmi těžkých polytraumatech včetně poranění v oblasti hlavy a mozku. Stejně tak, jako je vysoká úroveň urgentní medicíny, tak je nezbytné, aby byla nastavená vysoká úroveň i následné péče, jejíž nezbytnou součástí je péče rehabilitační, která může významně ovlivnit kvalitu života těchto pacientů v následujících letech života.
Poskytnutí fyzioterapie pacientům ve vigilním komatu je u této diagnózy nepostradatelnou součástí léčebného plánu. Často může být včasné poskytnutí fyzioterapeutické intervence rozhodující pro budoucí vývoj klinického stavu pacienta. Fyzioterapeutická péče u těchto pacientů je důležitou složkou léčby jak v akutním stadiu, tak v péči následné.
Fyzioterapie má za cíl zlepšit pohybové schopnosti pacientů a podpořit tak komplexní léčebný proces. V rámci fyzioterapeutické intervence můžeme využít různé metody a techniky s ohledem na diagnózu.
Po stanovení fyzioterapeutického plánu je nutné zvolit vhodné terapeutické postupy, které odpovídají aktuálnímu zdravotnímu stavu pacienta. U pacientů ve vigilním komatu se jedná především o kombinaci pasivních fyzioterapeutických technik se stimulací. Cílem pasivních technik je prevence sekundárních komplikací a změn a vytvoření co nejlepších podmínek pro případné obnovení pohybových i neurologických funkcí.
Jedním z hlavních cílů fyzioterapie je prevence vzniku kontraktur, dekubitů a respiračních komplikací, které mohou významně ovlivnit další průběh léčby. V úvodní části terapie lze využít neuromobilizaci horních i dolních končetin, jejímž cílem je normalizace svalového tonu. U pacientů po poranění centrálního nervového systému bývá často přítomna spasticita, proto je snížení zvýšeného svalového napětí důležitým předpokladem pro zachování pohyblivosti kloubů a prevenci bolestivých změn.
Součástí terapie je také pasivní protahování jednotlivých kloubů horních i dolních končetin, mobilizace periferních kloubů a využití měkkých technik zaměřených na kůži, podkoží a fascie. Tyto postupy pomáhají udržovat dostatečnou elasticitu měkkých tkání, podporují prokrvení a snižují riziko vzniku patologických změn při dlouhodobé imobilitě.
Neméně významnou součástí rehabilitace je respirační fyzioterapie. Vzhledem k tomu, že pacienti ve vigilním komatu nejsou schopni aktivní spolupráce, využívají se především pasivní respirační techniky. Mezi nejčastěji používané patří kontaktní dýchání prováděné rukama fyzioterapeuta nebo pomocí molitanových míčků a dále míčkování hrudníku v oblasti hrudní, břišní i laterální zóny. Tyto techniky podporují lepší mechaniku dýchání, usnadňují ventilaci plic a přispívají k prevenci respiračních komplikací.
Vedle prevence sekundárních změn je důležitou součástí fyzioterapie také vertikalizace a stimulace vědomí. Postupná vertikalizace pozitivně ovlivňuje činnost kardiovaskulárního systému, podporuje správnou funkci dýchání a současně představuje významný stimulační podnět pro centrální nervový systém. Současně jsou využívány různé formy senzorické stimulace, mezi které patří stimulace taktilní, proprioceptivní, vestibulární, kinestetická, akustická, čichová, orofaciální i chuťová. Jejich cílem je podpora vnímání podnětů z okolního prostředí a vytvoření optimálních podmínek pro obnovu vědomí a neurologických funkcí.